Keramika

Úvod

Tato stránka se jak již název napovídá věnuje keramice. Jelikož však moje znalosti v této oblasti nejsou až zas tak rozsáhlé, bude tu hlavně hodně fotek mých prací. Kroužek keramiky jsem navštěvoval po celou dobu svého působení na gymnáziu a dokonce i dva roky předtím. Od tý doby, co chodim na vejšku už dostala přednost fotografie, škola a práce. Něco po těch deseti letech ale přecijen zůstalo... zaneřáděný byt a plno fotek. Je mi to sice trochu líto, protože jsem se za ty roky naučil modelovat, vyřezávat, poznávat barvy, kombinovat je ...všechny možný typy barev, přelivů, typů hlíny a podobné věci, který se mi sice pletou, ale ten správnej "grif" se nedá nijak naučit, jen natrénovat. Každopádně byl čas se posunout a zase zkusit něco novýho.

Historie

Slovo keramika vzniklo z řečtiny. Označuje výrobky z různých typů hlíny (často s příměsí dalších nerostů), které vznikly tvarováním a vypalováním. Je to, řekl bych, jedno z nejstarších umění a lidé ji znali už ve starověku, možná dokonce i v pravěku. Začalo to modelováním nádob pro úschovu tekutin, které sušily ( pálily ) jen na slůnci. Postupně se to vylepšovalo a vylepšovalo až do dneška, kdy se názvem keramika označují i některé Hi-Tech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle se jedná o slinuté karbidy kovů (wolframu, titanu, chromu, molybdenu, tantalu, niobu a jiných), oxid hlinitý Al2O3, různé nitridy a bority. Mají pochopitelně i své civilní využití (karbidy kovů se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu - nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“. Každopádně když se vrátíme zpět ke skromné keramické práci v domech dětí a mládeže, máme dnes na pálení hlíny speciální pece a obrovské množství barev. I přesto se však mnoho lidí snaží o pravěký "look". (odborná část je z Wikipedie)

Samotný proces

Hlína sama o sobě je v podstatě k sehnání všude...na každý chatě, v každým lese =)). Samozřejmě dnes už se hlína na keramiku většinou prodává a výběr je opravdu velký. Když už má tedy člověk v ruce hlínu, dá se s ní dělat téměř cokoliv...modelovat, slepovat, rýt do ní něco a spoustu dalších činností - každá hlína je lepší na něco jinýho. Po vymodelování se výrobek musí nechat dokonale vysušit (to trvá od jednoho dne do týdne) a poté se vypálí v speciální keramické peci za teploty od 800 až do 1200 stupňů Celsia. Po vypálení a vychladnutí je již výrobek bílý (samozřejmě pokud se předtim nepoužila hnědá hlína) a nedá se už rozmočit vodou. Na to se pak dá různě kreslit a okrášlovat to. Po dokončení kreslení se pak dá výrobek ještě jednou vypálit, aby barvy chytly a potom už by to tedy mělo být hotové. Občas, ale opravdu jenom občas se to ještě opravuje, dokresluje a zase pálí.

Dovětek

Jsou-li v textu jakékoliv chyby, jako že tam nějaké určitě jsou, prosím o prominutí, protože tento text sem si odnikud nekopíroval, ale vymeýšlel ho skoro celý sám. Všechny fakta (kromě historie), která zde uvádím jsou jenom přibližná a pramení jenom z mých postřehů a zkušeností. Samozřejmě, kdyby se našel nějaký odborník, rád se přiučím a přepíšu to. Pro "laiky" by to mohlo stačit =))



Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2018, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů