11.2.2017

Shrnutí roku 2016, konečně klidnější období

Měsíc se s měsícem sešel a je tu zase novej rok, opět čas na rekapitulaci... co se stihlo, nestihlo, zvládlo, nezvládlo a změnilo. Asi nemá cenu komentovat četnost mých příspěvků za posledních 12 měsíců, bylo by to takový sebemrskačství. Nicméééně, co se na první pohled jeví jako nudnej a šedivej rok je v podstatě pouze lenost přispívat a psát do tohohle veřejnýho deníčku. Ve skutečnosti to zas taková nuda nebyla. Tedy, byla i nebyla. Po dvou až třech letech můžu konečně s potěšením říct, že rok 2016 opravdu nebyl nijak přelomovej a zas tak moc se toho nezměnilo. Nebylo to ale ani nijak negativní. Nejpřesnější by bylo asi označení "klidný růst" či "pomalu ale jistě ke spokojenému stáří" =)

Abych nenarušil ani tentokrát tradici, byť trochu opožděně, shrnu nejdřív jediný nahlas vyřčený (napsaný) fakta - cíle a předsevzetí z loňska. V první řadě jsem se loni tetelil z nových koníčků v podobě bowlingu a běhání. Oboje jsem chtěl zachovat a pokračovat v tom co nejdýl a co nejaktivnějc. No, řekněme si na rovinu, že to se moc nepovedlo. I tentokrát ale musím říct, že jsem tomu nakonec vlastně docela rád. S běháním jsem to ještě párkrát zkusil, ale zjistil, že mě to fakt nebaví natolik, aby to převážilo tu časovou náročnost a těžký přemlouvání se pokaždý když bych měl vyběhnout. Navíc jsme se úspěšně přestěhovali a - i když to zní jako blbá výmluva - tady fakt není moc kde běhat, aniž by se člověk chtěl nechat přejet. Takže běhání prostě škrtám a boty využiju při jiných venkovních sportech, kde se hodně běhá, málo kope a nechodí do bláta.
O poznání úspěšnější jsem byl v roce 2016 s udržením si druhýho koníčku, bowlingu. Ono se stačí kouknout o čem byly dva ze tří příspěvků v roce 2016 a všechno je asi jasný. Bowling mě prostě baví, těším se na každou návštěvu bowlingovýho centra a navíc (a to je fakt důležitý) vidím, jak se pomalu, ale jistě zlepšuju a mám na sebe čím dál přísnější požadavky. Kde jsou doby, kdy šlo o to překonat hranici 100 bodů... dneska je 120 bodů minimum, 140 bodů pohoda, 160 a víc optimum. Když se pak občas zadaří něco nad 170 nebo 180, je to paráda. Jasně, je to ještě daleko od naprosto ideálního stavu, ale asi není možný očekávat, že po roce aktivního hraní tam budu sázet 220 pokaždý. Ale... pevně věřím, že i tam se dohrabu. Posledních pár týdnů si držim průměr kolem 150 a přechod z roviny na reaktivní hraní není daleko. A pak se uvidí...

  

Dalším ambiciózním přáním z loňskýho příspěvku byla pořádná dovolená. Bylo mi jedno kam pojedem/poletíme, hlavním požadavkem bylo pořádný koupání. To se v podstatě i celkem povedlo. Jako jo, mohli jsme chytnout nějakej last minute a odletět na řecký ostrovy, ale protentokrát jsme ještě přecejen zvolili trochu skromnější variantu, variantu, kdy máme všechno ve svých rukou a jdeme do relativně známýho prostředí. V srpnu jsme si po dvou letech odjeli opět na týden na ostrov Krk, tentokrát do vesničky Šilo. Když to shrnu v rychlosti, nakoupali jsme se krásně, užili si příjemnýho počasí, procestovali zase pořádně okolí, ale že bych o tom básnil i za deset let, to zase ne. Bude to fuška, ale letos už bych vážně chtěl něco, na co budeme ještě dlouho s láskou vzpomínat. Snad se to konečně povede... i díky novým penízkům, i díky pohodě, kterou teď máme. A kdoví, třeba na to tentokrát nebudeme sami. Ve hře je i dovolená s přáteli. No, uvidíme.

No a nakonec k poslednímu přání. Chtěli jsme kočku, máme kočku. Paradoxně je ale i tohle tak trochu vecelý/smutný. V únoru 2016 jsme kočku opravdu sehnali. V kočičím útulku Sluníčko jsme si vyhlídli bázlivýho, ale krásnýho kočičáka se jménem Žolík. Všechno jsme nakoupili, všude se jim chlubili, tři měsíce si s ním užívali a dokonce jsme ho i dali vykastrovat. Všechno vypadalo dobře až dokud mu nezačalo podivně růst bříško. Stačila jedna krátká návštěva u veterináře, aby se nám alespoň na chvíli zhroutil sen. Žolíkovi neomylně diagnostikovali FIP (něco jako lidský AIDS, jen bez toho sexuálního podtextu) a nám dali na rozloučení několik "dní až týdnů". Poslední dny jsme se s ním samozřejmě mazlili jak to šlo a futrovali ho vším možným, co by nás předtím ani nenapadlo. Bohužel, koncem května definitivně odešel. Vyhodili jsme prakticky všechno co používal a "užili" si léto zase osamotě.
I přes docela bolestivej odchod Žolíka jsme v sobě už měli probuzenýho "kočičího člověka" a tak jsmetrpělivě čekali až skončí 4 měsíční ochranná doba (aby zmizely i poslední zbytky viru FIP) a chtěli si co nejdřív pořídit novou kočičku. Napodruhý jsme se rozhodli vyhnout se útulkům (kde se vir FIP přenáší nejjednodušejc) a našli hezkou kočku se čtyřmi čerstvými koťaty u jedné kamarádky. Okamžitě jsme byli rozhodnuti, že tu tygrovanou holčičku musíme mít. Koťata se narodila začátkem srpna, bylo tedy potřeba počkat až budou větší. No a tak trochu jako jsou u pokladny žvejkačky, aby člověka při čekání ve frontě lákaly, my jsme pořád koukali na zaslanou fotku se všemi čtyřmi koťaty. A nakonec nám to nedalo a rozhodli jsme se, že si kromě tygrovaný holky vezmeme i sněhově bílou kočičku. Bude s tím sice dvakrát víc výdajů, práce ale v zásadě zůstává stejná... je potřeba dvakrát denně kapsičkovat, vyklízet pravidelně bobky, umejvat jednou tejdny záchod a v případě zájmu se ochotně mazlit. Asi na to letos spotřebuju jeden samotstanej článek, ale už teď (půl roku po převzetí holek) můžu říct, že jsme udělali dobře, že jsme nevzali jen jednu, ale dvě a že jsme je nevzali z útulku, ale ze spokojenýho domova přímo od kočičí mámy. A svět je zase o něco hezčí =)

  

Jak už jsem psal výš, rok 2016 se nesl v celkem pohodové, pozitivní a klidné náladě. Kromě těch několika zásadnějších věcí, který už jsem tu popisoval jsme s Terkou zažili i spoustu "méně důležitých" maličkostí, který nám dělaly radost každej den. V březnu jsme si například na oslavu výročí zalětěli na víkend do Paříže, v květnu měl "skorošvagr" krásnou svatbu, na který jsme se jak se patří zřídili =) , v červnu jsme si s kamarády užili skvělej víkend na Smrkově, v červenci jsem odcestoval na Gothic Medailon na pár dní na Moravu, v srpnu jsme byli na dovolený, v říjnu jsem si po pěti letech koupil novej počítačř a na podzim jsme pak pokračovali v pravidelných návštěvách hospod a klubů severní Prahy s těmi, se kterými nám je dobře a se kterejma si vždycky dobře pokecáme. Práce stejná, bydliště stejný, přítelkyně stejná, kamarádi až na výjimky taky stejný. Někoho by to mohlo štvát, ale já jsem s tím velice spokojenej.
Po neuvěřitelných letech 2012, 2013, 2014 a 2015, kdy jsem končil a začínal se školou, psal bakalářku, diplomku, bydlel půl roku v cizině, získal nový auto, novej mobil, novej byt, novou práci, další novou práci a koneckoncu i novou přítelkyni v roce 2013 jsem opravdu velice spokojenej, že jedinou novou věcí v roce 2016 byl počítač a kočky. Kdo mě zná víc ví, že nemám moc rád změny ani novinky, sám sebe považuju spíš za konzervativního až skoro nudnýho člověka. Mám rád svoje jistoty a rád se vracím tam, kde to mám rád. No ale co by to bylo za shrnutí bez výzev do dalšího roku...

Už teď vím, že bude rok 2017 hodně zajímavej minimálně proto, že budu s největší pravděpodobností měnit práci. První přání je tedy velice prostý. Chtěl bych se ctí zakončit své působení v Mitasu a úspěšně nastartovat působení v nový práci. Vzhledem k tomu, že to bude výrazně dynamištější, náročnější, ale taky mnohem líp placený prostědí bych se chtěl uvést v co možná nejlepším světle, rychle si zvyknout a zapadnout do, na první pohled, řádně promazanýho stroje. Dále... jak už jsem naznačil výš, loňská dovolená nebyla špatná, ale zároveň nic, na co by se vzpomínalo. Budu vytrvalej a napíšu si dovolenou do přání i letos. Vzhledem k tomu, že peníze už nebudou (snad) žádný omezení, chtěl bych letošní dovolenou opravdu epesní. Ať už to bude díky kamarádům a zážitkům s nima nebo jen s Terkou na nějakým parádním místě, beru cokoliv, jen ať to stojí za to, ať můžu za rok napsat, že takovou dovolenou jsem v dobrým slova smyslu ještě nezažil. No a do třetice... já ani nevim. Přemejšlím nad tím zleva zprava a nenapadá mě nic, co by stálo za to takhle samostatně vyzdvihnout. Dám tedy na třetí místo několik měnších, nicméně neméně důležitých přání. Chtěl bych v roce 2017 konečně přejít na reaktivní bowling a koupit si na to pořádnou bowlingovou kouli. Zároveň si troufám tvrdit, že už je na čase překonat tu zatracenou hranici 200 bodů, takže to určitě taky přidávám ke svým přáním. Dalším menším přáním je, trochu překvapivě, zdravější jídlo. Uvědomil jsem si v posledních dnech, že jíme opravdu solidní humus a neuškodilo by to trochu napravit. Rozhodně ze mě nebude žádnej vegetarián nebo přecitlivělá slečinka, ale trochu zdravější pojetí stravování neuškodí ani mýmu žaludku, ani mým kilům ani mý fyzičce. No a pro úplnost přidávám i taková ta klišé jako je zdraví, spokojenost, láska a trocha toho štěstí, který všechno pojistí. Ať mám za rok opět důvod ke spokojenosti.