19.9.2016

Bowling pořád jedničkou... i po půl roce

Koukám tak na své poslední články a říkám si, že to letos asi bude všechno na jedno, resp. dvě brda. Buď o bowlingu, nebo o kočkách. Bowling zatím vede 2:1, ale brzy už to asi bude 2:2 neb v nejbližších dnech čekáme dva nové přírůstky do rodiny – ale o tom třeba příště. O bowlingu už jsem toho napsal celkem dost minule, ale čas pokročil a tak mi to nedá si zase něco sepsat, třebaže jen pro nostalgický čtení do budoucna.

Než jsem se vůbec chopil psaní, pročetl jsem si pro jistotu svůj poslední článek o bowlingu. Říkám si, že ta nováčkovská zapálenost je opravdu hezká, upřímná, pozitivní, zároveň ale taky příšerně patetická v moderním slova smyslu. Občas, když se pak koukám zpátky, se za některé své příspěvky i trochu stydím. Na druhou stranu je fajn si pročítat momentální pocity a názory, trochu zavzpomínat a vědět, že už jsem zase o kus dál. Minulý článek o bowlingu tohle splňuje na 100%.

Od konce února 2016 uběhlo už víc jak půl roku a já celej ten půlrok v podstatě ani na chvíli nezaváhal… a hrál a trénoval a hrál. Kdo mě zná trochu líp, ví, že mám hrozně rád nesmyslný statistiky. Cokoliv co se dá zprůměrovat, počítat na desítky nebo z toho dělat dlouhodobý trendy beru všema deseti. Není tak velkým překvapením ani to, že jsem si během celýho toho půlroku vedl celkem pečlivý statistiky svýho bowlingovýho snažení.

Tedy k samotným číslům…

Za rok 2016 (a počítám tam i křest nový koule 30. 12. 2015) jsem si byl s kamarádama nebo sám zahrát bowling 38x. Vzhledem k tomu, že máme zrovna 38. týden, vychází to akorát přesně na 1 bowling týdně. To ale samozřejmě není všechno… Od konce ledna chodím trénovat s trenérem – obvykle jednou týdně, ale třeba během léta to vyšlo na jednou měsíčně. Když to tedy dám dohromady i s odhadem tréninků, vychází to na cca 60 návštěv bowlingového centra. 54 z těch 60 návštěv bylo jen na hodinu, je tam ale i 6 dvouhodinovek, což dává sakumprdum 66 hodin bowlingu. To jsou celkem 2 dny a 18 hodin čistýho bowlingu.

Těch 66 hodin jsem letos strávil v 7 různých bowlingových centrech. Nejčastějc to bylo s přehledem ve Sportcentru hotelu Duo s 30 návštěvami. Druhý v pořadí je SBC Chodov, kam chodím trénovat. Odhadovaných 22 tréninků znamená 22 návštěv tohohle sympatickýho centra. Další příčky už jsou spíš symbolický. Dvakrát jsem byl hrát na Chmelnici, dvakrát v Absolutním bowlingu v Holešovicích a dvakrát taky v XBowlingu ve Strašnicích. Jednou jsem navštívil Plzeňský restaurant Anděl a jednou jsem byl hrát v Radavě. Oblíbenost jednotlivých center pak vcelku sedí i s pořadím návštěvnosti. Duo a SBC jsou prostě fajn…

Zajímavý je taky rozvržení časový. Z 38 zaznamenaných návštěv jsem byl na bowlingu nejčastějc ve čtvrtek (10x) a v pátek (9x). Relativně silná je i neděle, kdy jsem byl na bowlingu 8x. Naopak naprosto nejslabší jsou středa a sobota (oboje jen 1x), následovaný pondělkem a úterkem (4x a 5x). Tady je ale potřeba dodat, že v pondělí a v úterý mám nejčastějc tréninky, takže se dá říct, že opravdu nejvíc hraju v úterý a ve čtvrtek. No a středa… středa je prostě tak nějak blbě uprostřed.

No a konečně k tomu nejdůležitějšímu - skóre. Když vezmu celej rok 2016 dohromady, držím si momentálně průměr na 125,9 bodu. To není úplně nejhorší, ale ani žádnej zázrak. Říkal jsem si, že dokud nebudu mít pravidelně průměr alespoň 150, nebudu se radši hlásit na žádný turnaje… no, zatím to vypadá, že mi to vydrží do konce roku. Ale pak už snad… Zlepšování po jednotlivých hrách, ale i měsících je sice překotný, ale vytrvalý, tak snad se dřívě či později dostanu tam, kde bych chtěl být. Nakonec hraju aktivnějc teprve tři čtvrtě roku… za takovou dobu asi zázrak čekat nemůžu, zas takovej genius na to taky nejsem, co si budem povídat.

Ale abych nekončil negativně, nechal jsem si na poslední statistiku to nejlepší – svoje maxima. Mé momentální maximum pochází z 9. 9. 2016, kdy jsem své snažení završil ziskem 189 bodů, za zmínku ale určitě stojí i 188 bodů z 30.6.2016. Je to sice o bod míň, ale kromě jednoho jedinýho, posledního, blbýho hodu se jednalo i „clean game“. Tak třeba časem dosáhnu i opravdový čistý hry. Kromě toho jsem už několikrát zaznamenal hry v rozmezí 170 a 185, což mi samozřejmě vždycky zlepší náladu na zbytek dne =)

 

A... to je tak nějak všechno, co mě napadlo „statisticky“ rozpracovat. Všechna ta čísla jsou samozřejmě spíš sranda, důležitý ale je, že se za nima skrývá spousta hodin zábavy a pohody s kamarádama i dobrýho pocitu při házení o samotě. Vždycky když mám jít na trénink, strašně se mi nechce, když jsem pak ale na místě, jsem rád, že jsem dorazil. I po víc jak půlroce se trochu překvapivě pořád dozvídám nový a nový věci a zlepšuju svůj odhoz, timing i držení těla. Když pak trénink skončí, už už přemejšlím, kdy si zajdu zase jen tak zaházet a uvést všechny nový poznatky do praxe. Svým způsobem tak musím říct, že ještě pořád zažívám takovou tu radost ze hry jako na začátku, kterej jsem v prvním odstavci označil za patos. Ale o to přece jde… když už do toho cpu ty peníze, ten čas a částečně i svý zdraví, musím z tý hry mít radost, musím se na každou hru těšit a bejt nedočkavej kdy si půjdu zase zaházet.

První hrací den v lize (přídavek ze 4.10.)

Je tomu akorát dva týdny, co jsem dostal od trenéra smsku, že hledají do týmu posilu, jestli mám 3.10. čas. Dozvěděl jsem se, že tým bowlingovaškola.cz hraje 4. ligu na Chodově v SBC a že tam jsou lidi, co hází průměr 180, 150, ale i 125. Doufal jsem tak, že alespoň neudělám ostudu. No… úplně se to nepovedlo. Ve čtvrtek před ligou jsem si šel zaházet do Dua a naházel 100, 106, ale taky 160 a 183, což ve mně udrželo šanci, že jsem schopnej i překvapit a nahodit tam třeba 170, 180.

Po dlouhý době jsem byl docela dost nervózní, ale první hry celkem vyšly. Nahodil jsem 148 a 138, což bylo vcelku příjemný, žádnej zázrak, ale ani žádnej průser. Pak to ale začalo jít z kopce. Třetí hru už jsem, tuším, hodil 127 a pak už 108 a nakonec ostudných 98. Spousta devítek a téměř žádnej spare, absolutní nekoncentrovanost, zoufalost a chuť jít už domu. Všichni mě sice utěšovali, že to na můj první hrací den není zas tak špatný a že si tím zezačátku musí projít každej, ale náladu mi to nějak extra nezlepšilo.

Objevil jsem u sebe velkou slabinu, která by mě nikdy dřív nenapadla. Já prostě nejsem zvyklej hrát – a koncentrovat se – tak dlouho. Jak jsem psal nahoře, 90% mých návštěv v bowlingovým centru je hodinových a jen 6x jsem byl v centru dvě hodiny. Tři hodiny jsem v životě neabsolvoval a včera to opravdu bylo od nějakých 18:20 do 21:10 (nehledě na to, že jsme celej víkend kopali brázdu a bourali chodník, takže jsem byl celkem grogy). Rada abych to natrénoval je sice hezká, ale upřímně řečeno... jak? Komu se chce během týdne být v bowlingovým centru tři hodiny, platit tři hodiny a ještě mít sílu ty tři hodiny hrát vyrovnaně. Nezbývá než začít chodit na turnaje a hrát ligu, pač jinde se s tím asi nesetkám. Zajímavý zjištění, no… tak snad to bude příště alespoň o kousek lepší a místo přítěže začnu být posilou.


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2017, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů