15.2.2012

Poprvé jsem fotil v divadle. Hra ND, Enron, mě opravdu zaujala

Fotit kulturu a to ještě navíc ve Stavovským divadle, to se, podle mě, moc často nepodaří. Mě se to poštěstilo jak jinak než v rámci práce pro Economix. Byli jsme jakožto zástupci VŠE pozváni na pátou a zároveň poslední (ne)veřejnou generálku komedie Enron. Já jsem v podstatě nikdy nebyl moc na divadlo, ale teď si říkám, jestli to není tím, že jsem chodil na špatný představení. Matásek, Postránecký a Dolanský mě nadchli.

Když mi šefredaktorka napsala, že mám zajistit fotografa na divadelní představení, říkal jsem si, že využiju svýho postavení a zkusím to sám. Focení v divadle je zase něco úplně novýho, něco, na co jsem nikdy ani nepomyslel a něco, co by mě mohlo zase hodně naučit. Večer jsem si jako obvykle kontroloval fotobrašnu a po dlouhý době přemejšlel, jestli vzít nebo nevzít stativ. Nakonec jsem si říkal, že dlouhý časy budou při pohybu herců na jevišti stejně zbytečný a bez dlouhých časů stativ nepotřebuju. Svůj omyl jsem si uvědomil hned po příchodu do divadla... všude plno stativů, každej, kdo měl foťák, měl sebou i stativ. Nicméně jsem si z toho vzal první ponaučení a pro příště už budu brát stativ vždycky sebou.
Dalším zajímavým jevem, kterýho jsem si ke konci všimnul, byl fakt, že jsem spíš než starý dobrý zoomy používal prakticky výhradně pevný skla. Pevnou padesátku na zachycení celý scény, pevnou makro stovku na přiblížení jednotlivých postav nebo dvojic. Samozřejmě že v časopisech a různých recenzích pravidelně čtu, že pevný skla jsou daleko kvalitnější, světelnější a bla bla bla... tentokrát jsem si to ale poprvý vyzkoušel na vlastní pěst. Takže poučení druhý, pokud to jen trochu půjde, budu fotit jen s pevnými skly. Tentokrát to bylo celkem jednoduchý, protože ode mně byli herci relativně daleko a nijak výrazně se ke mě nepřibližovali. Něco jinýho je pak miss... ale to už je jiná písnička.
Poslední poznatek z dnešního focení je už spíš trapnej než užitečnej. Už poněkolikátý jsem si totiž připadal ve společnosti ostatních fotografů jako chudej příbuznej. Všichni okolo full-framový těla, Lkový skla, mohutný černý stativy, velký fotobaťohy... a já se začátečnickou 1100D a nejlevnějšíma sklama na trhu =) Ale tak což, ke svýmu účelu to prozatím poslouží a mně nezbejvá než vesele vydělávat penízky na lepší.

Co se týče samotný hry, musím pro začátek, stejně jako v úvodu, dodat, že nejsem žádnej divadelní fanoušek. Popravdě řečeno v divadle jsem byl jen se školou, když mě k tomu donutili rodiče ANEBO v Ypsilonce... jenže to už je spíš taková šaškárna než vážný divadlo. No a přestože nejsem žádnej fanoušek, musím říct, že tentokrát jsem si to skutečně užil. Samozřejmě bylo to i s focením, takže jsem neměl čas se nudit, ale celkově se mi to moc líbilo. Dvě z nejdůležitějších rolí hráli David Matásek a Václav Postránecký, což jsou mí velice oblíbení herci už z televize, hra byla vtipná, ale zároveň i, především ke konci, smutná. Hlavně se mi ale líbilo, že se jednalo o skutečné a stále poměrně aktuální téma, které je navíc z mýho oboru (pokud lze tedy považovat management, obchodování a finance podniku za můj obor). Celkově to mělo spád, bylo to zajímavý, bylo to moderně provedený (žádný historický kostýmy) a celkově s atmosférou, která je mi daleko blíž než nějaká romantická, 300 let stará věc.

Kdo má tedy rád Davida Matáska, komedie o současných tématech a Enron mu alespoň vzdáleně něco říká, tuhle hru by rozhodně neměl vynechat. Premiéra je, tuším, v pátek 17. února 2012 a režisér na nás naléhal, abysme všude zdůraznili, že to asi bude mít jen několik repríz, protože to pak zakážou... hrozba zákazu prej zvedá návštěvnost =)