13.5.2018

Mavic Pro, obrovský posun kupředu

Je tomu něco přes rok, co jsem poprvé v životě držel v ruce "radiem ovládanou hračku" a vstoupil tak nesměle do klubu dronistů. Tehdy jsem si zakoupil Phantoma 3 Standard a i přes nějaké výtky k samotnému stroji jsem měl dojem, že jsem na vrcholu blaha. Lítal jsem hlava nehlava a snažil se naučit základům. Během posledního roku jsem celkově vzlétl víc než 40x, což z toho dělá poměrně zdařilou investici a koníček, kterej úspěšně vystrnadil z první pozice do té doby suverénní bowling. Na pár měsíců jsem byl naprosto spokojenej i proto, že mé schopnosti létat, fotit a natáčet zcela odpovídaly schopnostem drona. Nicméně... jak se člověk vyvíjí a schopnosti a zkušenosti pomalu ale jistě dohánějí techniku, začal jsem začátkem tohohle roku pokukovat po nějakým upgradu. Netrvalo dlouho a priorita byla jasná. Chci lítat dál, s větší jistotou a hlavně se chci zbavit potřeby neustále s sebou tahat baťoh, což mnohokrát způsobilo, že jsem si to radši rozmyslel a drona s sebou nevzal (a potom toho litoval). Volba padla na DJI Mavic Pro.

Celý to vlastně začalo dost podobně jako u Phantoma. Po jeho koupi jsem sice záhy zjistil, že se jedná o nejlevnější a bohužel taky nejslabší DJI kousek, ale pořád jsem si říkal, že nejsem magor, co by za takovou blbost utratil celou svojí výplatu. Postupem času, jak jsem si víc troufal a chtěl lítat dál, jsem si uvědomil, že bych vlastně nějaký to vylepšení uvítal... nicméně cena nad 30 000 Kč byla naštěstí pořád mimo to, co bych do toho byl ochotnej investovat. Mírně jsem po dronech pokukoval, ale bral to hodně na pohodu. Bohužel, nebo spíš naštěstí byl v květnu 2017 představen úplně novej DJI dron s názvem Spark. Byl to vlastně takovej miniaturní dron s omezenými funkcemi, takže jsem o tom ani moc nepřemýšlel. Nicméně... vytvořil alespoň menší tlak na cenu Mavica Pro. Dalším důležitým dronem z dílny DJi byl nicméně Mavic Air, tzv. mladší brácha Mavic Pro. Ten byl představen v lednu tohoto roku a s cenou Mavica Pro už zamával pořádně. Najednou letěla cena z 32 000 Kč na nějakých 25 000 Kč. Mavic Air je skladnější, mrštnější, technicky vspělejší a pro spoustu lidí i hezčí. Postrádá nicméně dvě věci, který pro mě byly prioritou. Dlouhej čas letu a velkej dolet. A k tomu i jakejsi noblesní konzervativní šmrnc. Priorita byla nadále jasná, Mavic Pro. Bohužel, 25 000 Kč bylo pořád hodně a tak se sice Mavic Pro ubytoval v mým wishlistu, ale zůstával spíš zbožným přáním... dokud... se v DJI skupině na FB neobjevila šílená nabídka. Nabídka, která nabízela Mavica Pro z evropského skladu čínského prodejce Gearbest za neuvěřitelných 18 000 Kč. Zvažoval jsem, diskutoval s ostatními členy i s Terkou a pořád byl hodně nerozhodnutej. Je to super nabídka, ale zároveň spousta peněz. Nakonec mě stejně jako loni popohnala těžko očekávatelná událost. S březnovou výplatou mi na účtě přistálo přesně o tolik víc, kolik stál Mavic v téhle nabídce (až pozdějc jsem se dozvěděl, že mi proplatili část dovolený, protože jsem podepsal novou smlouvu a ta stará skončila =D). Už nebylo co řešit... další peníze "mimo systém" a zase přesně na drona. To nemůže být náhoda. Koupil jsem si DJI Mavic Pro.

Když by se někdo kouknul pouze na specifikace Phantoma 3 Standard a Mavica Pro, musel by si ťukat na čelo. Velmi podobný letový čas, stejná kamera, podobný možnosti, podobnej materiál. Mavic a Phantom maj skutečně stejnej fotografickej čip... a přesto fotí úplně jinak. Ale to nakonec není ta největší výhoda. Největší výhodou Mavica je jeho neuvěřitelnej, až skoro nevyužitelně velkej dolet cca 3,5km do dálky. Tak daleko asi nikdy nepoletím, ale hlavní výhodou OcuSync spojení mezi ovladačem a dronem je to, že se do cca 1km nemusím vůbec zabývat sílou signálu. Prostě letím, natáčím a neřeším. Pro srovníní, u Phantoma jsem byl na konci možností už u cca 300m. A někdy člověk prostě potřebuje víc. Další opravdu důležitou výhodou je jeho parádní složitelnost. Dokonce jsem zjistil, že když si vezmu svoji starší fotografickou brašnu s dvěma kapsama na objektivy, strčím doprostřed svoji zrcadlovku s nasazenou 24-105, do jedný kapsy složenýho Mavica a do druhý kapsy nabíječku a ovladač. Nikdo nic nepozná a můžu s sebou mít luxusní fotografickou sestavu prakticky kdekoliv. Na kolo jsem pak od kamarádů k narozeninám vyfasoval taštičku, takže ani tam nic neřeším. Samozřejmě příjemným bonusem jsou i 2 minuty letového času navíc (celkem teoretických 27 minut), přední a dolní bezpečnostní senzory (a že se mi s Phantomem už dvakrát havarovat povedlo), rychlejší předletová příprava (už nemusím šroubovat vrtulky), menší ovladač/vysílač a v neposlední řadě i o hodně fajnovější vzhled.
Když to tedy v rychlosti shrnu: díky velikosti a složitelnosti si ho můžu vzít s sebou naprosto kamkoliv, na místě ho rozložím a připravím během chvilky, doletím s ním dál, ale hlavně mám perfektní signál na kratší vzdálenosti, lezou z něj lepší fotky i videa a v neposldní řadě mi zabrání vletět do překážky díky senzorům. Myslím, že když jsem v nadpisu napsal obrovký posun kupředu, nelhal jsem. Teď ještě uklidnit svůj let, naučit se pořádně střihat a další roky zábavy můžou pokračovat.

Za ten měsíc a půl co Mavica mám jsem s ním stihl vzlétnout už 17x (oproti 45x s Phantomem za celej rok), uletět 23km (oproti 37km s Phantomem) a udělal tolik videí jako předtím za celej rok s Phantomem. Navíc mě Mavíc opět povzbudil, abych se víc věnoval nejen fotografiím, ale i videu, takže teď po nocích střihám a vybírám hudbu =D Samozřejmě, mám se ještě hodně co učit, ale pevně věřím, že Mavicem mi to zase půjde všechno rychlejc. Nakonec jako minule i tady přidávám důkazy místo slibů:

           

           

           

   

A pár videí. První z naší návštěvy Milovic a jízdy s Hummer Monster Truckem, druhá z mého výletu u Žampachu a poslední z Kerska, kde jsem testoval 60fps.

   


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2018, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů