5.1.2015

Rok 2014, další zajímavej rok plnej změn

Asi nemá cenu komentovat četnost mých příspěvků. Je to bída, co si budeme povídat... Koukal jsem, že hodnocení roku 2013 je jen asi čtyři příspěvky pozadu, což asi opravdu znamená, že jsem to psaní v roce 2014 parádně flákal. Vůbec je zajímavý, jak se mi mění priority a během posledních dvou let je to extra vidět. Nicméně nevadí... pokusím se tu ten poslední rok tady alespoň zhodnotit a prozradit i něco z toho, co jsem dřív neměl čas / chuť sepisovat. Hlavně musím říct, že jsem dodržel hned dvě ze tří předsevzetí, který jsem si v minulým shrnutí dal. Jedná se o práci a objektiv, jedinou školu jsem nedodržel úplně... ale o tom už víc níže.

Jak už jsem zmínil, zadal jsem si v ohlédnutí za rokem 2013 tři velký předsevzetí resp. přání. Ta zněla následovně: "Chci si sehnat práci, která mě bude bavit, bude ve firmě, se ktrou se dokážu sžít a s lidma, se kterejma se mi bude dobře pracovat, chtěl bych si pořídit nějakej Lkovej objektiv buď 24-105 nebo 24-70 a nakonec... chtěl bych úspěšne dopsat diplomku a v lednu 2015 ji úspěšně obhájit." Asi "nejjednodušejc" tehdy znělo přání ohledně objektivu. Stačilo nasbírat penízky nebo zásluhy. Už trochu složitějc zněla diplomka, ale ta se chtě nechtě stejně musela uskutečnit, jinak bych mohl posledních téměř 6 let života vyhodit z okna. Asi nejnáročnějc vypadalo přání ohledně práce. Tou dobou jsem rozesílal životopisy a doufal, že se něco chytne. šance na úspěch sice nebyla nijak přehnaně malá, přesto nebylo nic jistý. Abych to tedy znovu zopakoval, objektiv i práci se mi nakonec povedlo splnit na 100%, školu tak úplně ne...

Asi ta největší změna v mým životě nastala koncem května 2014. Po poměrně zdlouhavým i když pohodovým pohovorování a testování v Procter&Gamble jsem nakonec asi 6. kolem přecejen narazil a odpovědí mi bylo pouze "našli jsme vhodnějšího kandidáta, můžete to zkusit znovu za rok". Na první pohled to vypadalo na katastrofu, kdyby se mi jen o několik dní pozdějc neozvala jistá tajemná slečna volající z Budapešti. Chudák holka mi musela volat asi třikrát nebo čtyřikrát, protože jsem si zezačátku říkal, že Budapešť bude asi nějakej omyl. Nakonec se mi přecejen dovolala a svou lámanou angličtinou mi vysvětlila, že dostali moji přihlášku na pozici Marketing trainee. Ještě jsem byl trochu zmatenej z jaký firmy (přecejen jsem podával docela dost přihlášek a centrálu v Budapešti má dneska skoro každej), ale ona mi celkem pobaveně hned vysvětlila, že se jedná o automobilku Nissan. Nissan... říkal jsem si, že tam pošlu přihlášku jen tak ze zvědavosti, že to bude určitě nějaká blbost. Do motivačního dopisu jsem dokonce uvedl, že jsme jednoho Nissana před asi 14 roky vlastnili =D Asi to zafungovalo, protože mi nejen zavolali jednou, ale druhej den zavolali i podruhý, přičemž to už mě pozvali na druhý kolo přijímacího pohovoru přímo do pražský pobočky Nissan Sales CEE. Na pohovor jsem samozřejmě přišel vyfintěnej, ale nijak výrazně jsem se na něj nepřipravoval. Mrknul jsem co že to vůbec ten Nissan prodává za auta, ale v hlavě mi tehdy zůstala jen Micra a Qashqai... pro jistotu jsem mrknul taky v jaký je ten Qashqai kategorii, abych nebyl za úplnýho debila a uměl ho srovnat s konkurencí, kterou znám značně líp - třeba Škodovku nebo VW. Jak se mi tenhle pětiminutovej průzkum hodil... o Qashqai, Yettim a Tiguanovi jsem mluvil docela dlouho. Dneska, když na to tak koukám s půlročním odstupem, tak jsem byl fakt úplně mimo ralitu a ten chlápek to musel vidět =) Nicméně i tak jsem se jim asi líbil a tak mě ten Maďar pozval na další, tentokrát už naštěstí poslední, kolo. Tohle kolečko už mělo bejt vyloženě s mým přímým nadřízeným, Marketingovým manažerem pro ČR. Tedy abych to uvědl na správnou míru, v marketingu v současnosti pracujeme tři. Marketingový manažer, PR manažer a já =D S Markem jsme si nakonec hezky pokecali, zjišťoval jsem především co by mě čekalo a jaký by na mě byly požadavky a měl jsem z pohovoru celkem dobrej pocit. Odcházel jsem po hodině z kanceláří s tradičním přáním k recepční, že doufám, že se snad ještě uvidíme. Lokalita se mi líbila (Budějovická álej), pracoviště se mi líbilo (malej open-space, cca 13 lidí), náplň práce mi na jednu stranu připadala celkem v pohodě, na druhou stranu i docela "challenging", jak mnozí říkají. Prostě pohodička... Později jsem se dozvěděl, že jsme na posledním pohovoru s Markem byli už jen dva, přičemž slečna neměla moc šanci. Po týdnu jsem se dozvěděl, že mě berou a že mám nastoupit hned za dva dny na zaučení =D Poprvé v životě jsem dostal práci, za kterou se nemusím stydět, která je přesně v oboru, kterýmu se chci věnovat a navíc to ani není žádná výrazná charita. A co je na tom všem nejlepší? Že mě to i baví... říct, že do práce chodím rád by bylo asi trochu přehnaný, ale minimálně mě to obvykle vůbec neštve a ani nijak nespěchám domu. Jediná stinná stránka je to, že je to pouze po dobu mýho studia... a to je i při všemožným prodlužování pouze do června 2015. Letos mě tedy čeká další těžký rozhodování a případně i shánění nový práce...

Dalším splněným předsevzetím bylo pořízení Lkovýho objektivu Canon a to buď s ohniskem 24-70 nebo 24-105. Hlavním důvodem bylo především vyplnění ohniskový mezery mezi skvělými 70-200 a 10-22. Dál jsem taky chtěl další, tentokrát "netele" Lkovej objektiv s červeným proužkem a koneckoncu jsem i chtěl vyzkoušet jaký to je mít optickou stabilizaci. Všechny tyto důvody se nakonec spojily s mými narozeninami a náhodou, že to zrovna byly kulatiny (25). Místo, aby mi rodiče dávali auto nebo byt (no ikdyž přiznávám, že oboje tak trochu zajištěný už mám), koupili mi skvělej Canon EF 24-105mm f/4 L IS USM. Je to těžký, ale luxusní sklo, se kterým konečně nemusím pořád přehazovat skla a se kterým jsem skutečně spokojenej i po stránce kvality obrazu. No a co se týče optický stabilizace, je to znát, co si budeme povídat =) Tímhle sklem jsem v podstatě definitivně skompletoval svou sbírku tří kvalitních zoomových objektivů doplněných o dva speciálnější objektivy a já najednou zjistil, že tímto má cesta za novou fototechinkou alespoň prozatím končí. Svými zkušenostmi a příležitostmi na tom nejsem ani o kousek líp než jakou mám techniku a tak je teď čas spíš na shánění času na focení a sbírání zkušeností než na nějaký další nákupy. Říká se, že by se nikdy nemělo říkat nikdy, ale tady to alespoň prozatím vypadá na konečnou fázi v rámci mého fotografického koníčku. Teď už jen fotit a fotit a fotit a užívat si.

Posledním předsevzetím, který jsem si na začátku loňskýho roku dal bylo dokončit úspěšně všechny předměty, dopsat diplomku a v lednu ji obhájit. U tohoto jedinýho bodu musím říct, že se fakticky nekoná. Na druhou stranu ale ani nemůžu říct, že bych nějak výrazně zklamal... předměty jsem všechny úspěšně ukončil, můj studijní průměr je 1,51 (a mám ještě jeden test k dobru, ve kterým se rozhodne, zda budu vůbec přemýšlet o červeným diplomu) a diplomku mám zdárně rozepsanou. Kvůli Nissanu a povinnosti být v rámci trainee programu student jsem si studium neprodloužil pouze o půl roku, ale rovnou o rok celej. Vcelku si ale nemyslím, že to jakkoliv narušuje moje plány do budoucna. Nakonec i na příkladu svých kamarádů vidím, že titul bez zkušenosti v oboru a kontaktů je horší než kontakty a zkušenosti bez titulu (alespoň prozatím bez). Koncem ledna a začátkem února mě čekají dvě kola státnic, v červnu obhájím diplomku a pak se teprve uvidí jak budu pokračovat. Jestli jsem se někdy v minulosti zmínil, že reálně pokukuju po doktorským programu, tak můžu všechny uklidnit... už po něm zase nepokukuju. Teprve po šesti letech chápu slova svého o šest let staršího kamaráda z VŠE, kterej mi tehdy říkal, že už má plný zuby zkoušek a učení a že už radši pracuje na něčem skutečným za skutečný prachy.

No a na závěr přidám ještě jednu novinku, kterou jsme asi nikdo neplánovali, v širším měřítku by se dalo říct, že jsme ji ani nechtěli a přitom se jedná o na první pohled největší změnu v mým životě. Začátkem prosince jsem se přidal do klubu nosičů brejlí, stal se ze mě oficiálně brejloun. Po odhalení onemocnění rohovky s ošklivým názvem "keratokonus" před asi 6 lety jsem během těch let absolvovat dva ambulantní zásahy (každý na jedno oko) a rok na to nastal konečně čas nějak ten stav očí nejen kontrolovat a zpomalovat, ale i mírně vylepšovat. Do úvahy přicházely pevný kontaktní čočky nebo brýle. S čočkama by se mi vidění zlepšilo docela výrazně, ale zaprvý by byly docela drahý, zadruhý dost nepohodlný a koneckoncu i kdybych měl čočky, stejně bych si musel koupit záložní brýle. Asi tedy nepřekvapí, že jsem dal už od začátku přednost brýlím. Přiznám se tu dokonce, že jsem se na ně i docela těšil. Když jsem byl menší, vždycky jsem já blbec toužil po dvou věcech - mít sádru, aby mi ji mohli spolužáci pokreslit a mít brejle, protože s nima většina lidí vypadá chytřejc =) Sádra se mi naštěstí (ťuk, ťuk) pořád nesplnila, no a brejle jsem nakonec přecejen schytal.
Jak už jsem psal, brejle jsem vždycky chtěl hlavně abych vypadal inteligentnější, ale po msíci nošení jsem zjistil, že jsem je měl chtít i proto, že mě dělaj něčím zajímavým, tak trochu vylepšujou vzhled mýho obličeje. Vzhledem k tomu, že budu muset piercing dřív či pozdějc stejně vyndat, myslím, že brejle moji "image ksichtu" poměrně výrazně zlepšej. Brejle nejenže dodávaj "šprťáckej" vzhled, ale v dnešní době se jedná i o docela výraznej ódní doplňěk. Nechci se tu sice úplně chlubit, ale myslím, že jsme v několika lidech vybrali skutečně luxusně stylový brejličky od Hugo Bosse. Stal jsem se brejlounem... vidím líp, vypadám stylovějc a navíc i chytřejc. Vřele doporučuju to taky zkusit =)

No a aby to nebyly jen čtyři útržky z roku 2014, přidám na úplnej závěr ještě malej přehled toho, co se mi povedlo. Prvně musím říct, že jsem rád především za svůj, teď už snad můžu říct dlouhodobej, vztah s Terkou. V září jsme oslavili rok a půl a už už se chystáme na druhý výročí. Pokud se všechno povede, v červnu oba ukončíme studia, přestěhujeme se na Jarov a pořídíme si kočku. Za další příjemnej úspěch považuju, že jsem během roku 2014 vyrazil do Chorvatska, Německa, Slovinska, Turecka a Rumunska a poprvé v životě taky navštívil hned tři larpy za rok (Gothic, Taureu a Arpen), ikdyž jen na jednom s jedním bejvalým spolužákem a na zbývajících dvou ani s jedním z naší "gymplácký" čtveřice.
Pokud se na ten rok kouknu zpětně, myslím, že nebyl tak zajímavej jako ten předtím, kdy jsem přecejen celý jaro trávil v Milánu, na druhou strnau změny, který v minulým roce proběhly budou mít na můj budoucí život poměrně dlouhosáhlý následky. Poprvý v životě mám pořádnou práci v marketingu, dostal jsem brejličky, který už asi budu mít až do konce života (samozřejmě ne pořád ty samý) a koneckoncu jsem po několika letech konečně skompletoval svoji fototechniku a dovedl ji k amatérské dokonalosti.

Do roku 2015 mám opět několik zásadních přání. Zaprvé bych chtěl konečně dokončit školu a kdoví, třeba i dostat červenej diplom. To znamená dodělat tu poslední zkoušku, oboje státnice a v červnu obhájit diplomku. Zadruhé bych chtěl mít i na druhou polovinu roku 2015 dobrou práci... a je vcelku jedno, zda v rámci Nissanu nebo někde jinde v marketingu, PR nebo komunikacích. Zatřetí bych se chtěl co možná nejorganizovanějc přestěhovat na Jarov a zařídit si byteček poprvé v životě jen podle sebe (ono to tak vždycky nevypadá, ale mladí si prostě byt zařizujou přecejen trochu jinak než starší). Začtvrté - a naposledy - doufám, že vydrží jak zdraví, tak štěstí, tak láska. Bez toho všechny tyhle věci asi nezvládnu. Amen.


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2018, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů