18.1.2016

Shrnutí roku 2015, hmm, jak se neopakovat?

Je tu další přelom roku a já se i přes menší zpoždění i letos donutil k sepsání jakéhosi všeshrnujícího, možná trochu nostalgickýho článku. Při příležitosti novýho roku vždycky pročítám shrnutí z let minulých a přemýšlím, jaký v porovnání s nimi byl ten rok poslední. Naštěstí musím říct, že je těžké se neopakovat… tenhle rok byl zase plný změn, které budou mít dlouhodobý vliv na můj život. Naprostá většina z nich je navíc pozitivních... no co víc si přát.

Stejně jako minule začnu shrnutím svých předsevzetí / loňských přání. Byly tradičně tři. Zkráceně: dodělat školu, sehnat novou práci v marketingu, přestěhovat se na Jarov. A abych to ještě víc zkrátil, shrnu všechny tři přání jedním slovem – SPLNĚNO. Nicméně, to by byl dost naprd článek, kdybych to tady zapíchnul a tak pokračujeme. Ohlížím se tak nazpět za rokem 2015 a napadá mě pět důležitých slov. Běhání – inženýr – Mitas – Jarov - bowling.

První zajímavá věc, která se mi v roce 2015 „přihodila“ souvisí se sportem. Nutno říct, že jsem měl ke sportu jsem měl vždycky dost pozitivní vztah. Už od základní školy jsem hrál závodně basket, na začátku gymplu jsem reprezentoval svojí školu snad ve všem možným i nemožným (pamatuju si třeba basket, fotbal, házenou, florbal, atletiku nebo vybíjenou), v druhý polovině gymplu jsme pak s klukama dali dohromady fotbalovej tým a pěkných pár let hráli víkend co víkend PKFL. Jeden z mála sportů, kterej mi ale nikdy nic neříkal byl běh. Byla to vždycky nuda, vopruz, bolely z toho plíce a navíc to bylo dost osamocený. O to překvapivější bylo, když jsem začal na jaře 2015 běhat. Zezačátku mě k tomu donutil slib účasti na Vltava Runu, nakonec ale musím říct, že to nebylo vůbec špatný. Během cca 7 týdnů jsem se ze 4km a vyndaných plic dostal na slušných 10km a celkovou pohodu. Abych se mohl chlubit a zároveň sám sebe motivovat, začal jsem si všechno měřit a házet na internet, takže mě to začalo dokonce i bavit. V květnu jsem si zaběhnul přislíbený Vltava Run, v červnu pak přidal i běh Praha-Sněžka, oba 3x10km běhy. Bohužel tím to i tak trochu skončilo. V létě pak začaly nechutný vedra, já byl celej vykulenej z nový práce a tak jsem byl rád, že jsem byl rád i bez běhání. Nicméně... letos to určitě hodlám napravit a zase se do toho dostat.

Druhým důležitým slovem v roce 2015 je rozhodně inženýr. Asi není potřeba to nějak speciálně okecávat, prostě se mi po 6 letech konečně povedlo dokončit studia na VŠE a dokopat se k titulu Ing. Asi nejvtipnějšího použití jsem se zatím dočkal hned první den v práci, kdy to bylo pořád „pane inženýre“ sem, „pane inženýre“ tam. Jak z nějakýho socialistickýho filmu... naštěstí to nikdo kromě personálního oddělení už nikdy nepoužil. Předměty jsem dokončil s průměrem 1,55, jedny státnice jsem dal za 3, jedny za 2 a diplomku nakonec obhájil z 1. Krásnej závěr krásnýho období… titul tedy beru. ale je na čase se posunout dál.

Mitas, to je slovo, který už mi víc jak půl roku užírá třetinu mých pracovních dnů – na druhou stranu za to dostávám nějaký ty fufníky, takže je to asi fér. Potom, co jsem se rozloučil se svou alma mater, jsem se bohužel musel rozloučit nadobro i s Nissanem. Nabídka přestěhovat se do Budapešti byla dost vágní a tak jsem dal radši přednost něčemu tady v Praze. Stejně jako jsem čirou náhodou přišel k Nissanu, přišel jsem stejnou náhodou i k Mitasu, doslova. V záplavě nabídek jsem našel jakousi nabídku na Marketing Communications Coordinatora od firmy, o který jsem nikdy předtím neslyšel a tak jsem si říkal... Gumy? Hmm, proč ne. Stejně jako jsem u Nissanu nebral telefony z Budapešti, tentokrát jsem pro změnu překládal termíny pohovoru. Až se divím, že mě neposlali někam. Nicméně, povedlo se a po 3 přijímacích kolech jsem konečně dostal nabídku na hlavní pracovní poměr. Konečně jsem byl řádně zaměstnanej a to dokonce dva týdny před obhajobou diplomky... takže spokojenost. Teď, po půlroce ve firmě, samozřejmě vidím spoustu plusů i mínusů, ale celkově můžu říct, že JSEM spokojenej. A dokud nepřijde nějaká fakt echt nabídka třeba od Prazdroje, hodlám se tu pěkně zabydlet, jezdit po světě a používat konečně Facebook i pracovně.

Čtvrtá část dnešní cesty do hlubin študákovy duše nese název Jarov. Bystřejší asi ví, že je Jarov okrajová část Žizkova, což je pro změnu část Prahy 3. Sídlí tu koleje VŠE, známý austosalon Auto Jarov, střední průmyslová něco něco, velkej Kaufland a konečná tramvají 1,9, a 11 s názvem Spojovací. Od listopadu 2015 tady navíc nově bydlíme taky my s Terkou. Peripetie, který nás během rekonstrukce a stěhování potkaly, jsem už celkem obsáhle popisoval v předchozím článku a tak se posuneme dál. Když se to tak vezme, stěhoval jsem se v životě už 5x. Ze Slanýho do Prahy, z Prahy do Lublaně, pak zpátky do Prahy, pak z Jarova do Kobylis a teď zpátky na Jarov. Některý z těch stěhování si nepamatuju, některý jsem citově hodně prožíval, některý byly úplně v pohodě. Tohle poslední stěhování bylo relativně v pohodě. Žádný velký city, žádnej velkej přesun (je to asi 20 minut tramvají), žádný velký změny. Jen jediná... poprvé jsem se definitivně odstěhoval od rodičů. Na někoho asi dost pozdě, ale lepší než nikdy. Najednou člověk zjistí, že když si neumyje nádobí, nemá z čeho jíst, když si nevypere, nemá co obléct, když si neuvaří, má hlad. Většina těchto maličkostí mi naštěstí nijak zvlášť nevadí, přesto je to něco novýho. A hlavně, člověk z něčeho relativně cizího vytváří novej útulnej domov, novou domácnost. Nejen proto jsem tak moc rád, že jsme na to dva a že ani v tomhle období nejsem sám. Opravdu nechápu některý svý kamarády, kteří dokáží v bytě žít úplně sami, bez kamarádů, bez sourozenců, bez partnerů, bez zvířat... holt, asi jinej gang...

No ale abych nekončil takhle pesimisticky, mám tu ještě poslední důležitý slovo letošního roku 2015 – bowling. Ze všech pěti slov je tohle sice nejmíň důležitý a ve svý podstatě už vlastně zasahuje do roku 2016, přesto si říkám, že by to tu mělo bejt. Jak už jsem říkal dřív, sport jako takovej mám opravdu rád a nebráním se téměř ničemu Bohužel, bowling jsem až donedávna považoval spíše za drahou hospodskou aktivitu než za sport. Teprve loni se to začalo pomalu měnit. Začali jsme s kamarádama na bowling chodit častějc než jednou za rok, pokaždý jsme si hezky zahráli, dobře pokecali a večer si užili. Až na sem tam bolavý prsty to prostě nemělo chybu. Situace se ještě trochu „zlepšila“, když kamarád k narozeninám v květnu 2015 dostal svoji vlastní bowlingovou kouli. Taky jsem nad ní trošku přemyšlel, ale vždycky jsem ty myšlenky zahnal, že je to za ty prachy hrozná blbost. (I když ta koule vlastně stála ještě míň jak běžecký boty =) No ale bowling se mi líbil čím dál víc a já to přání konečně vyslovil nahlas na Vánoce 2015. 24. 12. 2015 jsem dostal svoji historicky první bowlingovou kouli. Co na tom, že ještě chudinka ani neměla díry. Byla velká, těžká a fakt hezká... S novou koulí začalo i nový období. Hned v pondělí jsem šel kouli navrtat a den na to už jsem ji v Radavě proháněl po dráze. Moc mi to tehdy sice nešlo, ale člověk asi nemůže čekat zázraky jenom proto, že má novou kouli. Pozitivní rozhodně bylo, že mě pro změnu vůbec nebolely prsty. No a od tý doby jsem už stihnul tři bowlingy a rozhodně nehodlám zpomalovat.

Takže... jak už jsem psal na začátku, svoje tři přání pro rok 2015 jsem si 100% splnil. Dodělal jsem školu, s titulem v kapse získal novou práci a v druhý polovině roku jsem se navíc i dokázal úspěšně přestěhovat (a hlavně ten náš byteček zrekonstruovat). Kromě těchto novinek jsem během roku 2015 získal taky dva nový koníčky a o žádnej přitom nepřišel. Kdybych tedy dneska dával dohromady žebříček svých koníčků, na prvním místě by určitě i nadále zůstalo focení. Na druhý místo by se asi posunul bowling následovaný počítačovými hrami. Bramborovou příčku by pak získal trochu překvapivě běh. Samozřejmě, někam za ně by se zařadily i takový věci jako je fotbal, vaření, šití, webdesign nebo inline bruslení, ale to už je přecejen trochu víc v pozadí. K tomu všemu mám navíc pořád lásku krásné ženy, takže už opravdu nevím co víc si přát.
Na druhou stranu člověk se musí pořád posouvat a tak si ani letos neodpustím několik přání. Jelikož je škola už definitivně pasé, zkusíme novinku. Pro rok 2016 bych si hodně přál zažít po dlouhý době dovolenou, která bude hodně dobrá, hodně zajímavá, prosluněná, prokoupaná a do poslední minuty vychutnaná. Jedno kam, jedno na jak dlouho, ale prostě něco novýho, něco pořádnýho. Dalším, trochu míň ambiciozním, přáním je, abych si zachoval všechny tři produktivní koníčky, který jsem zmínil o kousek výš. Chci hodně fotit, chci hrát dobrej bowling a překvapivě, chci i běhat a nepřestat s tím, jakmile nastoupěj vedra. Poslední přání jsem původně chtěl věnovat práci, ale upřímně řečeno teď ani nevím co si ohledně toho přát. Proto vyslovím (napíšu) nahlas další přání, který už je aktuální delší dobu. Chtěl bych, abychom si během roku 2016 sehnali kočičku, pořádně ji vychovali a užívali si s ní co možná nejvíc času. Je jedno, jestli bude z chovu nebo z útulku. Stačí, aby byla zdravá a hravá. Tímto rok 2015 definitivně uzavírám a těším se na další změny…


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2018, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů