8.7.2015

Sněžka-Praha 2015, aneb noční běháníčko

Sněžka-Praha, 200 km, 20 hodin, 2 auta, celkově 6 běžců a 30 uběhnutých kilometrů. To jsou statistiky, které stručně popisují, co se se mnou dělo poslední červnovej víkend. Vím, je to už trochu pozdě, ale jak se říká, lepší pozdě nežli nikdy. Mám za sebou už druhej běžeckej závod a ani tentokrát se nejednalo o něco, co by široká veřejnost mohla označit za normální. Celkový hodnocení akce jak z hlediska sportovního, tak zážitkovýho je spíš negativní, nic ale samozřejmě není jen černý nebo bílý.

Po květnovým Vltava Runu, na kterým jsme během 35 hodin zvládli 360 kilometrů už jsem si myslel, že bude klid a čeká mě jen hezký, pohodový, pravidelný běhání v okolí Prahy. S lidma z i mimo Nissanu jsme si květnovej závod opravdu užili, ale říkali si po něm, že všeho s mírou. Bohužel tohle rčení asi klukům z Nissanu nic neříká a tak během dvou týdnů po prvním závodě splašili závod druhej. Kilometrově i časově kratší, ale o to drsnější a náročnější. Jestliže byl závod pojmenovaný „Vltava Run“ relativně podél Vltavy a tudíž i jakžtakž po rovince, co se dalo čekat od závodu, kterej nesl název „Sněžka-Praha“ a už předem sliboval úseky v Krkonoších.

Do závodu jsme se nakonec všichni vrhli po hlavě a nakonec vytvořili dokonce dva 6členný týmy. Naše obavy se nakonec bohužel více či méně splnily. První zajímavostí bylo určitě načasování startu. Z Pece se vybíhalo až v sobotu v 17h a bylo tak jasný, že toho za světla moc nenaběháme. Tím, že měl závod trvat mezi 15 a 20 hodinami a dobíhat v 5 ráno by nebylo ideální, je jasný, že to o moc líp naplánovat nešlo, ale i tak to neměnilo nic na tom, že to prostě bylo pojatý jako noční závod. Mě osobně první úsek začínal kolem půl desátý večer, takže už jsem dobíhal prakticky za tmy, na druhej úsek jsem vybíhal v absolutní tmě kousek po třetí hodině noční a teprve až třetí úsek jsem absolvoval za krásnýho slunečnýho rána v cca 10 hodin. Problémem nočního běhání je z mýho pohledu především nutnost mít na sobě vestu, blikátko a čelovku ale svoji roli určitě hraje i jakási (alespoň z mýho pohledu) depresivní nálada. Člověk běží sám, tmou, nikde nic nevidí, nikoho nevidí a maximálně ho občas předjede nějaký to auto, který za chvíli zase mizí ve tmě. Nic příjemnýho. V deset ráno jsem už měl samozřejmě nádherný počasí, ale to už jsem byl po předešlých 20 kilometrech docela zničenej a hezký počasí si vůbec neužil.

Dalším často diskutovaným tématem byl samotnej povrch a trasa jednotlivých úseků. Je možný, že naše auto jednoduše nemělo štěstí na hezký úseky, ale například na Šumavě jsem běžel v 7 ráno naprosto nádhernou přírodou a za každým druhým rohem jsem měl výhled, kterej bych si klidně zarámoval jako obraz. Tady nejen že jsem běžel většinu času po tmě, ale i tak to bylo z vesnice do vesnice, neustále po asfaltu a s absolutně nijakým výhledem nebo hezčí krajinou. Trochu škoda…

Poslední věc, která nás dost naštvala, bylo značení. Pravděpodobně zhýčkaní z perfektního organizačního týmu Vltava Runu jsme tak nějak očekávali, že bude co 200, 300 metrů nějaké značení. Místo toho bylo za světla značení absolutně nijaký a v noci byly svítící tyčinky osazeny po cca 1,5 až 2 kilometrech, takže člověk po většinu času stejně moc netušil. Nejsmutnější to bylo u různých křižovatek a rozboček, kde člověk tu navigaci opravdu potřeboval. Já tentokrát naštěstí ani jednou nezabloudil, ale to jen díky fakt pečlivýmu nastudování každýho zrádnýho úseku svých tras. Organizátoři tuto záležitost jednoduše podcenili a udělali tak z přespolního běhu běh orientační.

Po takovým hodnocení by se startovací listina čítající letos cca 17 týmů do příštího roku asi nijak výrazně nerozrostla, proto nemůžu neříct i B. I přes všechna negativa jsme si nakonec závod docela užili, pokecali, pobavili se a v Troji s radostí čekali na posledního. Dostali jsme fešný medaile a odjížděli s dobrým pocitem. Chyby, který jsem tu zmiňoval nejsou nijak nenávratný a určitě by se daly poupravit. Startovat se třeba dalo o kousek dřív (třeba ve 12) a trasu naopak prodloužit, aby se dobíhalo zase ve 12 v neděli. Vzhledem k nutnosti prodloužit čas by se dala prodloužit i samotná trasa a to tak, že by se vedla více lesními a lučními úseky. S tím vším by souviselo i to, že by se trochu rozšířily závodní týmy a tím i prodloužila přestávka mezi úseky (v noci se člověk za 2 hodiny fakt nevyspí a je pak akorát ospalej a nakrknutej). To všechno by ve výsledku znamenalo, že by člověk běžel dva denní úseky a s trochou štěstí jen jeden noční. Vím, jsou to všechno úpravy přibližující závod Sněžka-Praha k Vltava runu, ale upřímně řečeno, proč se snažit měnit něco, co už evidentně funguje na výbornou.

Ohledně samotných běžeckých výkonů víc v mým běžeckým deníku ;-)

                     


Mapa stránek | © Filip Vostrý 2005-2018, všechna práva vyhrazena. Jakékoliv užití obsahu, textu nebo fotografií je bez souhlasu autora zakázáno. | Výměna odkazů