Už je to nějaká doba, co jsem vystudoval mezinárodní obchod a marketing na FMV VŠE v Praze. A ikdyž jsem obchod nikdy nemusel, dalo mi to skvělej mix znalostí, zkušeností a mindsetu, ze kterýho čerpám dodnes. Po víc než 10 letech ve 4 různých sektorech mezi moje hlavní přednosti patří workoholismus, loajalita a multitasking. Svýho času jsem v Subway žongloval s 12 CEE zeměmi a tužka mi v půl šestý opravdu nepadá.
Domluvím se čtyřmi jazyky, orientuju se na českým a polským agenturním a mediálním trhu, se stresem jsme starý kámoši a organizoval jsem vlastníma rukama tolik kampaní, akcí a produkcí, že už si jen tak z něčeho na prdel nesednu. V každý dosavadní roli jsem zažil něco parádního na co jsem dodnes pyšnej. Např. organizaci 1000m2 stánku Mitasu v Polsku, koordinaci totální výměny menuboardů ve 300+ restaurcích ve 14 jazycích v Subway anebo...
... anebo sestavování uplně novýho agenturního i interního týmu v Burger Kingu. A za Burger King jsem navíc super hrdej na Zaraguzu,
která s naší letní kampaní "Negriluj se, nejsi Whopper®" vyhrála několik sošek na
ADC Czech Creative Awards,
a bodovala i v její evropské verzi
ADC*E Awards,
nebo na
Golden Drum.
8 let v QSR byznysu člověka poznamená. Asi už nikdy neprojdu kolem Mekáče, KFC nebo Bageterky aniž bych prozkoumal co konkurence provádí. Na druhou stranu, nejmenuje se to QUICK-service restaurant náhodou. Všechno je rychlé, dynamické a s velkou zodpovědností jdou i dlouhé hodiny a trocha toho stresu, kterou si člověk rád ušetří. A tak jsem si řekl, že už toho bylo dost a je na čase vyzkoušet úplně něco jiného. Alkohol, retail, česká a navíc výrobní společnost - to je Palírna U Zeleného stromu. V mém podání pak konkrétně Hanácká vodka - mimochodem, nejprodávanější vodka v Česku ;-)
Pozice brand manažera má svá pro a proti. Na rozdíl od marketingového manažera je v tom méně mediálního plánování a komplexnosti (PR, customer care, IT koordinace atp.), což mě paradoxně trochu mrzí. Na druhou stranu je v tom mnohem víc brandových aktivit, což je něco, co jsem vždycky chtěl dělat. Neuvádět bezhlavě neustále nějaké novinky, honit se za launchem měsíc po měsíci, ale skutečně budovat brand, promyslet si každý krok a sledovat nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé cíle. A množství dat, které v retailu teď mám k dispozici... je pořád trochu zahlcující, ale postupně i neuvěřitelně prospěšný. Vidím nejen okamžitý stav tržeb a objemů, ale taky všechny kanály, stav konkurence či brandových KPIs. Prakticky všechno se promýšlí, měří a testuje. A tak by to mělo být a já to rozhodně kvituju. Tak na zdraví.
Po krásných 6 letech plných zeleniny a mezinárodního prostředí bylo na čase změnit působiště, přeorientovat se na flame-grilling a nejlepší burgery v QSR a využít všech nabraných zkušeností. Přechod do Burger Kingu a k tomu "jen" pro český trh se zdál být skoro jako krok zpět. Je to přece jen jedna země a třeba v Polsku jich je 3x méně. Dlouho jsem se z tohoto omylu vzpamatovával ;-) Tak velký skok v zodpovědnosti, samostatnosti a workoholismu jsem naposledy zažil před 6 lety.
Jakožto marketingový manažer master-franchisanta za Burger King v České republice jsem měl plnou zodpovědnost za marketingovou strategii, mediální plánování, prezentaci značky, veškeré spolupráce, produkci, NPD, komunikaci, customer care, otevírání nových restaurací, LSM aktivity, IT/MKT podporu, merch a spoustu dalších věcí, které ani nemají kategorii. Nejzajímavější přitom byl začátek, kdy nebylo NIC a NIKDO. Natendrovat nové agentury, nastavit spolupráce, nastavit procesy s agenturami i dalšími odděleními bylo asi nejnáročnější, ale taky nejpoučnější. A pak už šlo jen o to to přežít a po cestě si to i trochu užít.
Během 16 měsíců od otevření první restaurace jsme jich otevřeli neuvěřitelných 18. Příbram, Brno, Hradec, Liberec, Frýdek, Plzeň, Jihlava, Eden, Fénix, Máj, Kolín, Smícháč, Heršpice, Klecany, Anděl, Havířov a 2x Krsice. A na všechny jsem pořádně hrdej. V podstatě jsme tak za pouhých 16 měsíců navýšili síť BK o polovinu toho, co se zde budovalo 16 let. Samozřejmě to ne vždy bylo jen růžové, ale na český tým v čele s Lukym, Romanem, Klárkou a Barčou nemůžu než pět chválu. Neuvěřitelná cílevědomá parta lidí, která na QSR trhu rozhodně zanechala svoji stopu... a někteří v tom stále pokračují ;-)
Po roce u aut a dvou letech u pneumatik by asi nikdo nehádal, že skončím v gastronomii. Není to ale až tak překvapující když zmíním, že jsem v Subway už dřív 2 roky pracoval jako Sandwich Artist (brigáda) a psal o této značce bakalářku. Nástupní tempo v Subway bylo s předchozími dvěma pozicemi úplně jiný kafe. Vůbec jsem nestíhal, byl jsem údajně jako lenochod. Naštěstí ne na dlouho. Po 3 měsících zaučování (což se mi stalo poprvé a asi i naposledy) jsem se chopil marketingových aktivit Polska, Česka, Slovenska, Bulharska a Chorvatska.
V průběhu let se počet lidí v marketingovém týmu zcvrknul z 5 na 2, takže to bylo občas opravdu o nervy. Díky bohu jsem v Subway parádně zapadl do týmu a dodnes je ta hrstka lidí jedna z mých nejoblíbenějších. Za vyzdvihnutí by určitě stála Marketingová manažerka Katka Turková, Operations manažer Honza Mazánek nebo šef celého Subway CEE, Martin Princ. Provázeli mě celých šest let a bez nich by to prostě nešlo. Profesně i osobně.
Obsah práce marketingového koordinátora byl hodně rozsáhlý, já za stěžejní považuju 5 oblastí. 1) Práce s agenturami. Od kreativních, přes mediální až po produkční. V jednu dobu jsem jich měl na krku 15. Pojí se s nimi to nejšílenější, ale i nejhezčí. 2) Sestavování, kontrola a obsluha národních rozpočtů. Začínal jsem na 5 zemích, nakonec jsem se dostal až na 12 zemí. Musel jsem samozřejmě vědět o každé faktuře. 3) Produkce tištěných materiálů na restaurace. Ať už to byla kompletní změna menu boardů pro 300 restaurací ve 12 jazycích nebo pravidelné kampaně, kde jsme v Polsku běžně tiskli 800 plakátů ve 24 různých formátech. Vždycky to byla šílená koordinace několika agentur, orientace v nekonečných distribučních listech a honění deadlinů. 4) Plánování mediálních kampaní. Vzhledem k různorodosti zemí jsem měl jak malé země jen s FB & IG, ale i milionové rozpočty, které umožňovaly komplexní online kampaně, influencery, outdoor, rádio nebo gaming. 5) Komunikace s partnery. Měl jsem možnost pracovat s Pepsi, Coca-Colou, Glovem, Uber Eats, mnoha lokálními akcemi i partnery (Majálesy, Metronome, ISIC, Raifka, Sphere...). Někdy bylo hodně náročné je k něčemu dokopat, ale někdy (například s polskou Coca-Colou) to byla naprostá radost.
Mitas je jeden z nejvýznamnějších českých i světových výrobců speciálizovaných pneumatik pro zemědělské a stavební stroje. Vyrábí také letecké pneumatiky a hodně oblíbené motocyklové. Automobilové pneumatiky Mitas bohužel nevyrábí a tak se do obecného povědomí dlouhodobě moc nedostává. A jak jsem v takovém segmentu vůbec skončil? Inu, v roce 2017 mi to jako přechod z automobilového průmyslu přišlo kousek. A budoucím kolegům asi taky.
V Mitasce jsem měl poprvé volnější ruce ve formování vztahů s obchodními partnery i návrhu marketingových aktivit. Pracoval jsem tu se 4 direct sales týmy zodpovědnými střední a jižní Evropu, Asii, Oceánii, Afriku a Jižní Ameriku. Záběr to byl obrovský, vzdálenosti ale často odpovídala i úroveň podpory. Zatímco v Česku a ve východní Evropě jsme měli reklamy v tisku nebo parádní eventy (polní dny, výstavy, školení), partnerům například v Indonésii jsme v podstatě jen dodávali podklady a poskytovali finanční podporu. Výrazně jsem zde přičichnul k merchi, k organizování velkých výstav i malých školení, tvorbě obsahu na sociálních sítích a okrajově i k printu. Poprvé jsem byl také zodpovědný za marketingové rozpočty jednotlivých oddělení.
Mé první pořádné zaměstnání mě potkalo ještě během posledního roku studií a jelikož to byla pozice vázaná na studium, paradoxně jsem to studium kvůli Nissanu ještě o půl roku protáhl. Tady jsem se poprvé setkal se skutečným korporátním marketingem a po několikaleté pauze (VŠ) jsem si zase musel zvyknout na pravidelné vstávání a naklusání k počítači bez keců a bez výjimek. S mým tehdejším šéfem Markem Vodičkou jsme si podle mě sedli perfektně, což z této pozice udělalo téměř dream job.
Samozřejmě to byly začátky, takže jsem pracoval hlavně na adaptacích online a offline materiálů (web, ceníky, brožury atp.) koordinaci deadlinů s HQ v Budapešti, podpoře dealerů a pomoci například s
parádní roadshow. Nejednou jsem vyjížděl do showroomů, abych tam něco dovezl, odvezl, domluvil nebo zkontroloval. Dnes už bych to možná tak růžově neviděl, ale tehdy jsem z toho měl velkou radost.
Poprvé jsem byl také přítomen u nahrávání voiceoveru televizní reklamy, což byl pro studenta velký zážitek. Nebýt to trainee pozice (a tudíž s koncem studií skončila i práce), vydržel bych
tam asi roky.
Když zrovna nemakám nebo si nehraju s dětma, rád fotim, rád lítám s dronem, rád jezdím na elektrokoloběžce, rád sportuju (fotbal, kolo, brusle, bowling), rád si zahraju nějaký to RPGčko na počítači nebo Xboxu a, možná trochu překvapivě, docela rád peču dorty. Už 20 let se po večerech bavím webdesignem a ručním psaním stránek a není tajemstvím, že nejradši prolévám krk pořádně hořkým pivem (Ratar ideál), dobrým rumem nebo Jackem.
Od konce studií a působení ve studentským magazínu Economix jsem z reportážní fotografie přešel spíš na makrofotografii a občasný krajinky. Baví mě u toho ten klid, pohoda a detail.
Snažím se přes fotky předat trochu té nostalgie a zasnění.Drobná fotogalerie zde.
A čím fotím? Spoléhám už hodně let na Canon 60D, nejčastěji doplněnej o 24-105mm Lkovej objektiv, pro široký scény 10-22mm, vzdálený naopak 70-200m. Makro fotím pevnou stovkou.
Doprava v Praze není žádná prdel. Autem se člověk zaseká, bicyklem zase ufuní a MHD je hlavně po periferii dost zdlouhavá. Nejen kvůli dopravě, ale taky kvůli zábavě a výletům
jsem v uplynulých letech úplně propadl elektrokoloběžkám.
Postupně jsem pořídil Kaabo Mantise 10 a Kaabo Wolf Kinga GT a nemůžu si to vynechválit. Jasně, motorka to není, ale rychlost a odpich to má parádní a vejdu se s tím všude.
I když chodníky samozřejmě vynechávám.
Nikdy jsem nebyl nějakej super geek, ale základní kreativita ve spojení se základama HTML, CSS, JavaScriptu a drobátko PHP mě prostě dostala a baví mě to už
od roku 2005, kdy jsem poprvý vytvořil tyhle stránky.
Během let jsem pracoval na spoustě projektů, a ikdyž jsem se nikdy nedostal k placené spolupráci, i tak mě to vždycky bavilo. Píšu si hezky v noci
kód v PSPadu a mohl bych to dělat hodiny. Stručnou historii si schovávám stranou v sekci Tvorba
Už několik let se s velkou radostí kochám ptačí perspektivou a zachycuju fotky, který berou dech.
Zezačátku jsem sice chtěl jen něco drobnýho za tisícovku, ale jak
to mělo být stabilní, a navíc fotit, a navíc fotit obstojně, najednou jsem byl na 12 tisících. Začínal jsem přitom na základním DJI Phantomovi 3S. Po pár letech jsem přešel
na DJi Mavic Pro a i když už je to dneška dědeček, fotky to plyve pořád parádní a lítáí se s ním jedna báseň.
Mít bowling jako nejoblíbenější sport není úplně hodno mý spíš sportovní povahy, je to ale vlastně nejjednodušší na realizaci. Stačí koule, boty a dráha. Byly roky, kdy jsem
hrával 2x týdně, ale i 2x ročně a dokonce jsme spolu s klukama dali dohromady bowlingovej tým a zahráli si ABLko. Nějaký super náhozy možná nemáme,
ale název a dresy jsme si vytvořili parádní ;-) 
Vidíš 196cm vysokýho týpka se 100kg na krku a asi si úplně neřekneš "Jo, to bude cukrář"... nebo jak se výrobcům dortů říká. Ne že bych byl nějakej dortovej mág, ale základní
vnitřky - korpus a krém - zvládám a pak se dosyta vyřádím na zdobení.
Ani nevím čím to je, asi nějaká potlačená kreativita? =) Dělali jsme s Terkou třeba batmanovskej,
duhovej ze 7 korpusama, dřevorubeckej nebo zrcadlovej a fakt se povedly.
Zaujalo tě tu něco? Dej mi vedět přes tenhle jednoduchej formulář a já se co nejdřív ozvu.
Anebo mrkni na sociální sítě. Pro nabídky spolupráce bude nejlepší žhavit LinkedIn. Díky.
